Pro zjištění etiologie uzlu můžeme kromě chirurgické verifikace využít transparietální plicní punkci nebo diagnostickou bronchoskopii. Pojďme se zaměřit na výhody a rizika jednotlivých přístupů.
Transparietální plicní punkce neboli transthorakální jehlová biopsie (TTNB) je validním postupem pro histologickou diagnózu solitárních plicních uzlů (SPN). Bývá často používaná s úspěchem, pacienti s emfyzémem jsou však predisponováni ke zvýšenému riziku pneumotorax po punkci. Přítomnost bronchogramu v SPN může vyvolat fatální komplikaci, jako je masivní hemoptýza nebo vzduchová embolie.
Perkutánní biopsie plicních lézí má jednu z nejvyšších četností komplikací mezi výkony prováděnými radiology, s obecně přijímanou mírou komplikací až 50 %. Pleurální recidiva nebo implantace nádorových buněk v dráze bioptické jehly byla zaznamenána u 8,6 % pacientů, kteří podstoupili biopsii tenkou jehlou, zatímco u těch, kteří byli vyšetřeni jinými diagnostickými modalitami, to bylo 0,9 % (p = 0,0009).1 Ještě výraznější efekt na zhoršení přežití nemocných s předoperační TTNB byl popsán v recentním souhrnném chirurgickém přehledu.2
V poslední době se tedy často u našich pacientů, kteří bývají dechově limitováni, snažíme volit bezpečnější postup, jakým je endobronchiální přístup využívající flexibilní videobronchoskopii, ať už se skiaskopem nebo bez něj.
Konvenční bronchoskopie má při absenci endobronchiální patologie dosti špatnou diagnostickou efektivitu, a to i při použití skiaskopie. Diagnostický zisk závisí na velikosti uzlu, pro uzly o velikosti < 2 cm činí citlivost asi 34 %, u lézí o velikosti > 2 cm pak dosahuje 63 %. Výtěžnost souvisí také se vzájemnou polohou průdušky a SPN. Pokud existuje bronchus vedoucí do léze (tzv. typ I – viz obr.), je diagnostický zisk až 60 %. Pokud bronchoskop s lézí pouze sousedí (typ III), citlivost metody činí jen asi 25 %.3
Obr. Vzájemná poloha léze a bronchu
Důležitý je i typ použitého bioptického nástroje. Nejvyšší doloženou výtěžnost má kombinace klíšťkové, brush a jehlové biopsie.3 Využití transbronchiální kryobiopsie tenkým (1,1mm) kryokatétrem může zvýšit pravděpodobnost diagnostického úspěchu téměř o 20 %.4 Zajímavými novými bioptickými nástroji jsou katétry GenCut, které po napojení na odsávací systém odstrouhávají materiál, jenž se poté sbírá na filtru odsávačky.5
Výtěžnost závisí také na počtu odebraných vzorků – pokud je při transbronchiální biopsii odebrán pouze 1 vzorek, citlivost metody činí přibližně 40 %, zatímco při 6 odebraných vzorcích dosahuje až 70 %.3 Podstatným faktorem je i prevalence nádorů plic v dané oblasti.
S dynamickým rozvojem bronchoskopických navigačních metod se zvyšuje diagnostická úspěšnost i u periferních SPN. Výhodou bronchoskopie je i menší riziko komplikací ve srovnání s biopsií pod CT kontrolou. Riziko pneumothoraxu u bronchoskopie se pohybuje kolem 1,5 % a významné krvácení se vyskytuje v < 1 % případů.6 Nejlepších výsledků dosahujeme při využití kombinace navigačních metod.
doc. MUDr. Jiří Votruba, Ph.D.
1. klinika tuberkulózy a respiračních nemocí 1. LF UK a VFN v Praze
Reference: